Megatrendy byly významný puzzlík s hashtagem #changemaker, ale byly i další. Tři z nich, které opravdu nechci minout: předmět Hacking mysli na ČVUT FIT, rozcestník Stojíme za Ukrajinou s Česko.Digital a vize Knihovny jako majáky pro Nadaci OSF. O všem by šlo povídat dlouze, ale tak aspoň stručně. Čtěte dál.

Předmět Hacking mysli na ČVUT FIT

Na křižovatce mých různých aktivit se mi vyjevilo téma kognitivní bezpečnosti. Ve světě Harryho Pottera bych jej přirovnala k nitrobraně - occlumency. Je snadné to bagatelizovat: "dezinformace, jasně, potřeba dávat bacha na zdroje, znám", ale to by bylo silné (!) podcenění situace. Asi jako snažit se sucho vyřešit tím, že budeme víc zalévat. Propojuje se mi to s epistemickou krizí, jak o ní mluvil Jan Kulveit. A projektem Megatrendy a velké společenské výzvy: Potřebujeme řešit spoustu výzev. Ale půjde to vůbec? Jsme ve velkém vystaveni kletbě Imperio... Jak v těchto podmínkách najít společnou řeč a spolupracovat? Na čemkoliv. Zvládneme to?

Téma je strašidelně komplexní, co s tím samozřejmě nevím, ale přijde mi podstatné o tom problému mluvit a hledat cesty. Společně s Josefem Holým jsme pro ČVUT FIT připravili předmět Hacking mysli a od zimního semestru pojede. Beru to jako pokračování předmětu Kritické myšlení z VŠE, takové krimyš 2.0. Moje role je zde kombinací katalyzátoru, parťáka pro přípravu a mentora pro pedagogiku. Jsem ráda, že je o předmět mezi studenty zájem, snad se to podaří dobře rozjet.

Disclaimer: Můj muž na ČVUT FIT působí, takže o to to bylo jednodušší. Nicméně přijde mi podstatné podotknout, že iniciativa přišla z jeho strany a já jí jen pomohla vdechnout život. Předmět také prošel standardním procesem schvalování a získal podporu vedoucího Katedry informační bezpečnosti i grémia děkana.

Stojíme za Ukrajinou s Česko.Digital

Jsou situace, které se slovy dají popsat jen velmi obtížně. Jednou z nich je hemžení pomoci, které nastalo okamžitě po zahájení ruské války na Ukrajině na konci února 2022. 

Celá ta situace byla velmi intenzivní. A v určitém pohledu připomínala dění v roce 2020, kdy do Česka dorazil covid. Taková ta heroická fáze na startu. Hořící mraveniště, mravenčci pobíhají, spousta lidí chce pomoct,... Enormní kvantum podpory, ale upřímně řečeno zároveň i hodně energie, která vyletěla komínem. Vysoce smysluplné aktivity mají tendenci zjevovat se na několika místech současně, neb prostě - dávají smysl. V kombinaci s časovou urgencí se však ne vždy daří je koordinovat. U pomoci 1:1 to nevadí, u systematičtější pomoci se ukazuje problém. Cítíte smysl, rozhlédnete se kolem sebe, vidíte, že dané pole působnosti je neobsazené, a začnete konat. Že některé věci zatím jen bublají pod pokličkou, třeba i s lepší výchozí pozicí, než máte vy, to nemáte šanci ani čas dohlédnout. V jeden moment se pak vyrojí povícero počinů řešících stejnou potřebu. Zavalení dobrem. Až střet s realitou ukáže, jaké řešení obstojí. Lepší víc než žádné, snad mezi nimi bude i něco funkčního, co pomůže. 

V pořádku. Pro dobrovolnickou energii to však umí být bolavé. Částečně asi i pro ty, co pomoc potřebují. Je snadné vést řeči o tom, že je dobré pomyslet už na začátku na to, koho je potřeba zapojit hned na startu či komu pak předat štafetový kolík, jestli je tu nějaká organizace s posláním, zázemím, brandem a zdroji, která by řešení udržitelně provozovala, že je tu stát, který by měl řešit atd. Ale dokážete to v celospolečenském šoku a krizi? Když ta potřeba je teď a tady? Kdy kdo rychle dává, dvakrát dává? Kdy jsou všichni natolik zavaleni informacemi, rychle se měnící situací a asi i vlastním zděšením? A kdy sakra prioritizujete, komu vůbec zvednete telefon, protože zvoní zkrátka pořád? 

Jsem ráda za všechny běžce druhé vlny pomoci a všech vln následných, dlouhodobých, udržitelných, ale tu první vlnu pomoci v krizi je taky potřeba nějak uchopit. Všichni, kdo jsme si zažili počáteční erupci dobrovolnictví v covidu, jsme si myslím při příchodu ruské války na Ukrajině uvědomili podobnou věc - musíme šetřit vlastní energii a propojit se mezi sebou tak efektivně, jak jen to v té rychlosti bude možné.   

Základní ideu jsem si pro sebe pojmenovala jako jádro & zesilovač. Vytvořit rozcestník pomoci, který by se stal klidným a důvěryhodným místem v mumraji dění. A na něj zacílit pozornost a věnovat mu komunikační prostor. Nebylo ambicí koordinovat všechno (to prostě nejde), ale aspoň něco. A využívat přitom silné stránky nejen na úrovni jednotlivců, ale i celých organizací, ne-li sektorů. Kdo umí pomoct v terénu, a to hodně rychle? Neziskovky. Kdo umí postavit digitální řešení, a to hodně rychle? Expertní dobrovolníci. Kdo umí udělat velkou důvěryhodnou akci pro veřejnost, a to hodně rychle? Aktivisti. Kdo může pomoct rozcestník zviditelnit, a to hodně rychle? Agentury a média... Věřím, že tato myšlenka vytvořila půdorys široké spolupráce, do kterého se pak mohli snadněji zapojit jednotlivci i další organizace, čímž se dál posílil celkový dopad. Princip samoorganizace. Nikdo nevěděl všechno, nikdo nedokázal dohlédnout konečný tvar, občas to byl Babylon, ale každý jsme sloužili společnému záměru, jak jen jsme mohli.

Když bych měla vytáhnout jeden moment za sebe, byla to asi ta chvíle, kdy bylo nažhaveno spousta dobrovolníků, kteří by s rozcestníkem rádi pomohli. A ve vzduchu visela ta otázka - jak? Jak?! Vybavuju si, že jsem do sdíleného dokumentu sepisovala záměr, principy spolupráce a role. Bylo to v situaci, kdy jsem potřebovala něco řešit i na domácí frontě. Přesouvali jsme se akorát s mužem z mé domoviny do Prahy, on řídil a já na sedadle spolujezdce ťukala do počítače. Myslela jsem, že mi praskne hlava a chtělo se mi zvracet... Jakmile jsem dokument nasdílela, jakoby se protrhla hráz, dobrovolníci naskákali každý tam, kde cítili, že mohou pomoci nejvíce, a začala se dít kouzla. Dě-ku-ji.

Když by mi někdo na začátku řekl, že se dostaneme na půl milionu unikátních návštěvníků, nevím, jestli bych mu věřila (ne, že bych si to nepřála). Je zpětně zajímavé si připomenout ten moment na startu. Takhle nějak vypadala konverzace na slacku Red Button. 

Zdroj obrázku a skvělé povídání expertním dobrovolnictví

Poděkování všem! Mé speciální poděkování patří Sigymu za to, že se mě zeptal, za kakao a za všechno ostatní. Martinovi, že s námi šel tančit jako jeden z prvních a za třeskutě rychlé nalodění Solidpixels. Evě za parťáctví a pochopení a spolu se všemi z core týmu Česko.Digital za zastřešující křídla a zázemí. Marušce a všem ve Chvilkách za soulad a souběžný sprint. A samozřejmě každému jednomu dobrovolníkovi, ať už pomohl jakkoliv!

Víkendu, kdy vznikal rozcestník, něco předcházelo a něco následovalo a obojí je důležité. Jsou to samostatné příběhy na někdy jindy. Chci tu jen poděkovat. Aktivistům, kteří (nejen) téma Ukrajiny drželi a drží dlouhodobě, už od Krymu, a kteří vytvořili podhoubí pro věci příští. A dobrovolnickému týmu, který k rozcestníku přišel v druhé vlně, udržel jej a zlepšil. Díky. 

Když ruská válka na Ukrajině přišla, moc jsem si přála, aby právě naše země s naší historií dokázala adekvátně zareagovat. Nejen být solidární, ale stát se leadery té solidarity a pomoci. Jsem hrdá na to, že se to povedlo, a pokud jsem tomu mohla napomoci zapojením větším než nula, naplňuje mě to klidem. Samozřejmě vyhlížím i dny příští, zamýšlím se, co dále, mj. i nad cestami pomoci lidem doma, v Česku, ale to už je zas jiný příběh.

Disclaimer: Vzhledem k tomu, že Česko.Digital finančně podpořil ČVUT FIT, kde působí můj muž, dává mi smysl zdůraznit, že mé zapojení do celého dění kolem Stojíme za Ukrajinou bylo čistě dobrovolnické, neplacené. Mé zapojení nebylo financováno ani z žádných jiných prostředků.

Update listopad 2022: Křišťálová lupa v kategorii Veřejně prospěšná služba - cena České televize? Wow. 

Vize Knihovny jako majáky pro Nadaci OSF

Pro Nadaci OSF jsem se zamyslela nad rolí knihoven ve společnosti a nabídla vizi majáků. Jsem moc ráda, že to zamyšlení zarezonovalo a obohatilo program Knihovny jako průvodkyně 21. stoletím. Knihovny jsou rozeseté po celé republice, jsou propojené, mají kredibilitu a prostory,... a především schopnost přitáhnout ke vzdělávání (nejen) dospělou cílovku, oslovitelnou jinými cestami jen velmi obtížně.

Bylo mi také ctí zasednout v porotě Bibliotheca inspirans, nového ocenění určeného inspirativním knihovnám. Zpětná vazba, kterou zatím máme, je ta, že jsou aktivní lidé v knihovnách rádi, že jejich úsilí někdo vnímá a oceňuje. Dobití baterek a podpora se hodí. Dostaňte prosím informaci o tomto ocenění do knihovny ve vašem rodném městě či obci a pomozte knihovny posílit. Ne (jen) ty, které jsou skvělé už teď, ty by si poradily asi i sami. Ale (především) ty, jejichž světlo na majáku jen chabě poblikává... Pokud to společně vytáhnete na stabilní, přestože třeba v počátku slabé, světlo, tak za to by podle mě měl být největší metál!

To be fair - paralelu majáků využívám pro univerzity (Na univerzity se dívám jako na hodnotové majáky, které přinášejí světlo do společnosti. A to světlo přichází jedině od lidí. Vzdělávání je pro mě ta chvíle, kde to světlo vzniká a mohutní.), ale proč ji nerozšířit i na další vzdělávací instituce, které do společnosti světlo přinášejí? 

Proč jsem se do Experimentálního roku pustila a o co šlo, najdete tady. Stejně tak i rozcestník všech textů k tomuto osobnímu projektu.