Škola v přírodě Lauko Mokykla je jedna z nejvíce smysluplných věcí, do které jsem se kdy pustila. Ale byly i další důležité puzzlíky s hashtagem #rodina: významné nevýznamnosti, péče na sto způsobů a Rodinný almanach. Sem většinou lidi moc nepouštím, ale pro celkový obrázek Experimentálního roku mi dává smysl trochu posunout hranici. 

Významné nevýznamnosti

Během Experimentálního roku jsem pracovně zpomalila. Byla období, kdy jsem jela jak turbomyš, ale zároveň i období, kdy jsem si prostě užívala života. Užívám si samozřejmě i práci, ale umím to i bez ní. Pár let zpátky byla doba, kdy jsem koukala na kvetoucí stromy a neviděla jsem je. (Všichni, kdo jsme zimovali, neseme tuto osobní zkušenost a máme odpovědnost ji sdílet s ostatními či ji aspoň zmiňovat.) O to víc jsem si to dopřávala teď.

Víc jsem se kochala, zpívala, tvořila a smála se. Byla jsem víc se svým mužem a blízkými (co covid dovolil). Častěji jsem koukala na hvězdné nebe, koukala do korun stromů a poslouchala zpěv ptáků. Chodila jsem víc na procházky se studenty, kamarády i novými tvářemi. Setkávala jsem se u ohňů a radovala se při společných zpívaných. Nechala jsem se rozeznít varhaním koncertem či fascinovat obrazy vesmíru. Slavila jsem, přivítala jsem nového človíčka do rodiny, se dvěma lidmi se bohužel rozloučila navždy, byla jsem na dvou svatbách. Hrála jsem deskové hry a vyráběla jsem nové. Vzpamatovávala jsem se z úrazu, zažila pár šoků, které mě vybudily k akci, spala jsem, koukala jsem na pohádky, kde vždycky všechno dobře dopadne. Provedla jsem pár spontánních radostných vylomenin, o kterých rozhodně nebudu psát na internet. Plavala jsem v rybníku, rozhýbávala se, hrála badminton. Zachraňovala jsem mladé kachny a sázela stromy. Poslouchala jsem přednášky, četla jsem si, přemýšlela jsem si, psala jsem si. Vařila jsem čaj z šípků, experimentovala s novými recepty a učila se udit ryby. Výčet by to byl ještě dlouhý, ale pravděpodobně byste v něm nenašli nic mimořádného. Samé "nevýznamnosti". Samozřejmě však vysoce významné.

Pečování na sto způsobů

Tohle bych sem nejradši ani nepsala, neb mi to přijde samozřejmé a jako drobnosti všedního dne. V covidové pandemii, která začala souběžně s mým Experimentálním rokem, jako by ale všechny ty drobnosti na rodinné frontě nabraly na objemu a důležitosti. Pečování na sto různých způsobů. Ucho a rameno pro blízké, hraní si na restauraci, únos svého muže, pomoc prarodičům s počítačem, přivézt, odvézt, objetí, doučování chemie neteře, hraní Minecraftu se synovcem, vánoční výzdoba, hřejivé telefonáty, pomoc bývalým studentům, vaření čaje,...

Kumulativně mě to stálo dost sil. Vlastní péče - věci, které prostě chcete udělat, aby blízkým bylo lépe, lehčeji, radostněji. Emoční práce - energie pro zvládnutí emočně náročných situací v rodině, být k sobě laskaví navzdory vyčerpání. Mentální zátěž - koordinace na domácí půdě, držet v hlavě, co vše je potřeba zvládnout, s jakou naléhavostí, kdo, co, za vysoce proměnlivých podmínek. Konzultant domácí - parťák při řešení pracovních problémů přetékajících domů. To vše šlo v covidu mnohonásobně nahoru. Jeden příběh z tuny podobných. A to ještě ten můj je poměrně světlý. Jak asi tímto obdobím prošli ti, kteří nemají takového skvělého a uvědomělého muže, milující rodinu a životní štěstí, jako mám já...

Koláč na fotce je jeden z těch, co jsem pekla pro svého muže nebo spíše pro studenty na seznamovák ČVUT FIT. Je pro mě zajímavé a nabíjející tam se svým mužem jezdit. Už je to taková hezká tradice, že tam s sebou přivezeme i něco symbolického pro organizátory, starší zkušené studenty, kteří celou tu akci mají ve své péči. Dokážu si představit, že bych neděli strávila i jinak, ale prostě mi dává smysl toto podpořit. Mimo jiné se v tom krásně propojuje několik mých lásek.

Rodinný almanach

Rodinná ručně psaná publikace, jejímž účelem je pomocí spolutvorby členů rodiny zachytit rodinnou kulturu a počátky zvyků a okřídlených rčení. Provázat nejmladší členy rodiny na kořeny a usnadnit nově příchozím členům orientaci v rodině, která "asi" funguje značně specificky. Odkud se vzalo rodinné heslo, rodinný signál, pojmenování členů rodiny, rituály, zaznamenání pohádek a písniček předávaných ústně,... Někdo něco napíše, na rodinné oslavě předá dalšímu a tak pořád dokola.

Je to čerstvé, tj. zatím je tam pár listů a nápadovník. Věřím ale, že rodinný almanach do budoucna zmohutní a bude to moc fajn věc. Díky Barulí, že jsme to spolu daly dohromady a vypustily do oběhu.

Proč jsem se do Experimentálního roku pustila a o co šlo, najdete tady. Stejně tak i rozcestník všech textů k tomuto osobnímu projektu.